chtěla jsem začít odušenělým článkem o životě, ale místo toho jsem skončila u přemítání o tom, jak moc jsem se změnila za posledních pár měsíců. Tuhle myšlenkovou smršť odstartovala salva událostí, které by mě ještě před rokem docela vycucly a zanechaly někde v pustině polomrtvou, vyprahlou a bloudící. O to víc mě potěšila moje nynější reakce. Vůbec poprvé se mi podařilo nacpat všechny fáze mé dvouměsíční deprese do dvou dní, a věřte mi, to rychlé střídání vzteku, absolutní prázdnoty, sarkastického smíchu.., působilo i celkem komicky. Nakonec tu nezbyl žádný smutek a žádný vztek, jenom spousta spouta lásky.
Možná, že nakonec štěstí není nic víc, ani nic míň, než nalezení rovnováhy mezi všemi póly lidského života. Alespoň pro mě, to takhle funguje.
Možná, že štěstí není nic víc, než naše volba. Rozhodnutí a vytrvalost ho dodržet. Dosáhnout svého cíle, bez ohledu na to, jak dlouho to bude trvat, a jak těžké to bude.
"Někdy udělat něco pošetilého a zachovat se moudře je jedno a totéž."
![]() |
| Malý střípek mého pátečního štěstí. |


